Otto Ondra
Těšínské divadlo – Slovácké divadlo – Těšínské divadlo – Slovácké divadlo – Severomoravské divadlo (Šumperk) – Těšínské divadlo – to jsou asi tak zhruba 4/5 mého putování českými divadly. Můj kamarád Břeťa Rychlík to vtipně nazval OTTŮV BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK. Úplný začátek byl však v Západních Čechách, v Západočeském loutkovém divadle v Karlových Varech (dnes už neexistující divadlo), pak přišla plzeňská Alfa a ještě Severní Čechy (Severočeské loutkové divadlo). Teprve potom jsem byl pohlcen oním moravsko-slezským bludným kruhem, oním Bermudským trojúhelníkem. Měřeno léty, nejdelší časový úsek jsem strávil ve Slováckém divadle, kde jsem drahný čas působil také jako inspicient.
Dva roky před dosažením penzijního věku mě jakási neznámá síla vymrštila ze slezského Českého Těšína směrem na západ – do Městského divadla v Mostě. S vedením divadla jsme se dohodli, že tam budu i přesluhovat, leč prázdninový infarkt mě tyto plány zhatil. Po devítiměsíční pracovní neschopnosti jsem si nebyl jist, zda jevištní prostor mosteckého divadla (jedno z největších jevišť v České republice) zvládnu, proto jsem se rozhodl, že už zůstanu doma v Uherském Hradišti, a požádal o důchod.
A tu přichází Méďa – tedy Karel Hoffmann – s nabídkou spolupráce s jeho divadlo. Přijal jsem… Že by mě opět Bermudský trojúhelník pohltil do jednoho ze svých bodů?
